Dosud jsem finančně nic nepodporoval, pouze jsem dal párkrát hraný dres do aukce, ve které se vybíraly peníze na dobrou věc. Oslovil mě ale Šimon a jeho nápad mě hodně zaujal. Líbí se mi hlavně, že můžeme formou projektu udělat něco prospěšného, co bude pomáhat dál. Například nákupem vozíků pro parahokejisty, na které jsme se letos složili z vybraných peněz.

Záleží na situaci, ale v prvé řadě mě napadá pomoc někomu v tísni. Nebýt lhostejný a podat mu pomocnou ruku. Nemusí se jednat vyloženě o velký čin, při kterém vytahujete někoho z hořícího domu. Pro někoho může být velmi důležitá i darovaná padesátikoruna na jídlo. I málo může znamenat hodně.

Nedávno mě hodně překvapilo gesto Özila. Rozhodl se s partnerkou zaplatit tisíc operací dětem, které potřebují k léčbě finanční pomoc druhých. Vyzvali i své příbuzné, přátele a známé, že místo svatebních darů budou rádi, když přispějí na takovou věc. Je to moc pěkný příklad lidskosti.

Začal bych rodinou, bez její podpory to nejde. Navíc dědové z obou stran také hráli hokej, pomáhali a radili mi, i když jsem první, kdo u nás chytá. Z trenérů bych vyzdvihl Rostislava Haase, který mi v Opavě pomohl, když jsem začínal. Držel nad námi pevnou ruku, ale učil moderním stylem a směřoval nás dobře. Dalším pokrokem bylo, že mě vytáhl trenér Kamil Konečný ze žáků do dorostu. Viděl jsem na sobě výsledky, i proto se mi vyhnuly myšlenky, že bych s hokejem sekl. Trénovali jsme dopoledne, ale nestěžoval jsem si, že bych šel raději na koupák balit holky. Hokej mě díky jejich přístupu bavil.